Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Motorické dovednosti (angl. motor skills) jsou pohybové sekvence, které se člověk naučil (natrénoval) . Motorické dovednosti se od narození v průběhu dětství postupně „samy“ rozvíjejí, ale důležité je i jejich neustálé učení a trénink. Motorické dovednosti každého jedince se proto mohou po celý život měnit (tzn. dále rozvíjet), nebo se na určité úrovni zastavit a zůstat stejné (pokud je necvičíme). Některé motorické dovednosti řadíme do hrubé motoriky, jiné do jemné motoriky. Viz také motorický, motorika, motorické schopnosti.

Emoční dovednosti znamenají „schopnost rozpoznávat, vyjadřovat a regulovat své emoce“. Emoční dovednosti jsou základem sebeuvědomění a dobrého duševního zdraví. Rozpoznání a pochopení vlastních emocí rovněž pomáhá rozpoznat emoce druhých lidí, což je nedílnou součástí způsobu, jakým komunikujeme s ostatními. Emoční dovednosti jsou důležité z mnoha důvodů. Pomáhají vyjadřovat a regulovat člověku jeho emoce, ovládat se, když je to nutné, rozpoznávat vlastní potřeby, být asertivní, budovat úspěšné vztahy, pečovat o svou pohodu a žít život podle svých představ. Bez dobrých emočních dovedností se člověk může snadno stát „vězněm“ svých emocí. Emoce často řídí lidské životy, aniž by se lidé vědomě rozhodovali, jakým směrem se vlastně chtějí vydat. Správně rozvinuté emoční dovednosti člověku umožní „poodstoupit“ od vlastních emocí a rozhodnout se, ve kterých případech jednání řízené emocemi vede žádoucím směrem a ve kterých nikoli. Emoční dovednosti se nerozvíjejí samy od sebe: jejich základy jsou položeny již v dětství. To, zda se člověk v dětství naučí rozpoznávat, vyjadřovat a regulovat své emoce, má později velký vliv na zvládání těžkých životních období, jednání s ostatními lidmi – a v neposlední řadě i na to, jak dobře vlastně člověk „zná sám sebe“. Stejně jako ostatní dovednosti se i emoční dovednosti lze naučit a posilovat v průběhu života. Viz také emoce, sociální dovednosti.

Sociální dovednosti představují soubor naučených schopností, které umožňují člověku obratně komunikovat v dané sociální (společenské) situaci. Mezi sociální dovednosti se řadí např. asertivita, řešení potíží s ohledem na danou situaci, schopnost komunikace, schopnost navazovat přátelství, schopnost řešení potíží v mezilidských vztazích apod. Sociální dovednosti se nerozvíjejí samy od sebe: jejich základy jsou položeny již v dětství. Stejně jako ostatní dovednosti se i sociální dovednosti lze naučit a posilovat v průběhu života. Viz také emoční dovednosti.

Motorická ploténka je jiný název pro nervosvalovou ploténku. Viz také motorický.

Motorické vlákno je jiný název pro eferentní nervové vlákno. Viz také motorický.

Motorické nervy neboli eferentní nervy jsou nervy, které obsahují eferentní (motorická) nervová vlákna. Motorické nervy prostřednictvím motorických neuronů přenášejí signály (nervové impulzy) z centrálního nervového systému do ostatních částí těla, zejména do svalů a žláz. Příklady motorických nervů jsou okohybný, kladkový, odtahující, přídatný a podjazykový nerv. Viz také motorický, nervy, senzorické nervy, smíšené nervy.

Motorický neuron je nervová buňka, která vede nervové impulzy z centrálního nervového systému směrem ke svalům a žlázám. Buněčná těla motorických neuronů se nacházejí v mozku nebo v míše (s výjimkou některých neuronů, které jsou součástí autonomního nervového systému), zatímco jejich nervová vlákna (axony) probíhají hlavovými a míšními nervy až ke svalům a žlázám. Motorické neurony přenášejí nervové impulzy z mozkové kůry, z mozkového kmene nebo z míchy nejen do kosterních svalů (a umožňují tak člověku pohyb), ale i do hladkých svalů a žláz, jejichž činnost si ani neuvědomujeme. Obrázek: Senzorické neurony, interneurony a motorické neurony – schematický nákres. Motorický neuron je znázorněn v pravé části obrázku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také motorický, neurony, senzorický neuron, interneuron.

Motorické schopnosti (angl. motor abilities) jsou zčásti vrozené předpoklady pro určitou kvalitu pohybu. K hlavním motorickým schopnostem, které využíváme při pohybové aktivitě, se řadí: vytrvalost – z biologického hlediska se jedná o schopnost těla produkovat energii ve svalových buňkách (myocytech), a to „spalováním“ živin společně s kyslíkem; síla – schopnost kosterního svalu vyvinout napětí (to pak může – ale nemusí – vést k pohybu); rychlost – schopnost provádět prudké pohyby; obratnost – schopnost řídit a koordinovat pohyby; to souvisí například s udržováním rovnováhy, dodržováním rytmu nebo pohybovou reakcí těla na různé podněty; pohyblivost – schopnost pohybovat klouby (včetně rozsahu jejich pohybu) a natahovat svaly. Viz také motorický, motorika, motorické dovednosti.

Motorický znamená „hybný“ nebo „týkající se pohybu“: motorická část mozkové kůry = řídí pohyby, motorické dovednosti = pohybové sekvence, které se člověk naučil (natrénoval), motorické schopnosti = zčásti vrozené předpoklady pro určitou kvalitu pohybu, motorický nerv = nerv, který přenáší nervové impulzy z centrálního nervového systému směrem ven (např. zajišťuje pohyb svalů), motorická informace = informace přicházející z mozku skrze motorické nervy do svalů, motorický neuron = nervová buňka, která vede nervové impulzy z centrálního nervového systému směrem ven (tj. ke svalům a žlázám), motorický vývoj = pojem používaný zejména u kojenců a malých dětí (jak jsou pohybově „šikovné“, přičemž jejich motorické dovednosti se při normálním vývoji stále zdokonalují), apod. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz motorický, motorika apod.